Královna zkurvených životů

21. dubna 2012 v 21:22 | Elplee |  My life, my diary :o)
Znáte ten pocit, kdy na vás padne všechno zlo světa? Kdy si uvědomíte důsledky všeho co jste stihli za svůj krátký život totálně posrat a zároveň se topíte v totální beznaději nad civilizací všeobecně? Ne? Tak potom jste šťastný člověk.

Já mám takový pocit právě teď...vlastně teď už ani ne... ta nejhorší vlna beznaděje a zoufalství už odezněla. Ale dneska se na mě všechno tak šíleně sesypalo. Jela jsem domů. Nejezdím často a tak se vždycky docela těším. Měli jsme u nás takovou akci k referendu. Strašná sláva. Mohlo mě napadnout, že ho tam potkám. Když mi od něj po roce od rozchodu přišla smska "miluju tě", myslela jsem si, že to já, narozdíl od něj, mám v hlavě už v pořádku srovnané. Ale když jsem s ním dneska mluvila... Nejradši bych si vyliskala. Fakt Královna zkurvených životů. Jednoho dohnala k provazu na krku a ten druhý je ztracen v podstatě úplně stejně...


Nevím jak to popsat slovy. Když mě objal, že mě rád vidí, vyhrkly mi slzy do očí. Nejradši bych se rozpůlila. Nechci zahodit ten skvělý poslední rok s "tím novým", protože po tom všem a při tom jaký je bych ho v tom Brně nemohla nechat samotného. Je hrozně hodný, v tom je asi u chlapa ten problém. Asi jsem úplně blbá ale mě ty hádky chybí. Chybí mi ta hysterie, to řvaní po sobě že se to rozléhalo mezi panelákama. Jsem jiná a jsem jinde. Vím, že není jediný na světě, že nemá ve všem pravdu, že né všechny jeho názory musím odkývat a vím, že už nejsem ta šedá vedle něj. Ale asi nedokážu přenést přes srdce, že jsem ho tak strašně pojebala. I ti, kteří od toho rezolutně dávali ruce pryč teď mají/čekají dítě. A on je sám. Úplně sám. A je mu 30. Vždycky měl kolem sebe spoustu lidí, ale až teď vidím, že né všichni jsou kamarádi. Né všichni ho mají rádi... i když to tak většinou vypadalo... A teď když je na dně, od něj všichni dávají ruce pryč. A mě mrzí...kurva fakt mrzí, že já taky. Ale já vedle něj opravdu nedokážu jen tak být...
Hrozně zestárl...hlavně tam uvnitř...když se člověku podíváte do očí tak to poznáte.... Přišel o práci a teď dělá hrobníka. To mu asi fakt přidá na optimismu.


Musela jsem z tama utéct. Pocit, že nemůžete dýchat. Trochu mě to pustilo až když mě švagr odvezl 20 km pryč odtud, na jičínskou zříceninu. Trocha řevu do toho úžasného výhledu plného mlhy, hromada slz a tlustý joint mě docela dostaly zpátky na snesitelnou mez šílenství.

Nejradši bych teď byla sama... úplně sama...
Počet komentářů: 1
 

Životní hodnoty

15. dubna 2012 v 22:47 | Elplee |  My life, my diary :o)
Je zvláštní, jak moc se mění hodnoty, které v životě máme. Všechno přichází ve "správný" čas...

Dřív, myslím tím na střední, to bylo jednoduché. Mezi vrcholy mého žebříčku hodnot patřil bezesporu sex, spousty sexu. Taky to, aby ten vztah klapal, fakt mi na tom chlapovi záleželo, to zaprvé, a za druhé jsem taky měla pocit, že bez něj bych nebyla nic. Teď už vím, že to tak není. Rodina z horních příček ustoupila, na nějaké další koníčky nebo vzdělání jsem ani nepomyslela. Teď bych šíleně ráda vyměnila všechny ty dny za školou za to, abych tam mohla chodit.


Uvědomila jsem si sama sebe a taky to, že nechci skončit zakořeněná v maloměstě. Neříkám, že chci změnit svět. Prostě bych jenom ráda něco málo dokázala. Učím se mít radost z drobností. Mám ze sebe dobrý pocit i když hodím pár drobných maníkům, kteří na Svoboďáku jammujou s kytarou a didgeridou, nebo když v podchodu podepíšu petici za oběti čínského komunismu. Už jen z toho, že se dívám kolem sebe a vnímám, co mi ti lidi chtějí říct. Mezi moje horní příčky samozřejmě dál patří fungující vztah, teď už ovšem s někým jiným a na trochu jiném levelu. Ale taky tak patří něco, na co asi člověk musí dostatečně dospět. Učení se. Co bych teď dala za to, kdybych mohla jít do školy a něco nového se dozvědět. Učit se jazyk, mít čas číst,... A taky cestování. Moje rodina na to nikdy moc nebyla. Moje máma například ani teď do svých 40ti let nikdy nebyla u moře... Ale o to nejde. Nemám v plánu někam jet, abych se tam deset dní v kuse válela na pláži. Chci se podívat do Afriky, do Indie, chci vidět polární záři i místa, kde žili američští indiáni. Chci fotit a ukazovat lidem, že se mohou dostat kamkoli... Chci prostě dělat věci, které mě baví. Snad se za rok nebo dva poštěstí i s tou výtvarkou... věřím tomu. Ne, že bych toužila být učitelkou :D Hlavní asi je nebrat to všechno moc vážně...


Člověk prostě v určité chvíli upustí i od snů, že s kytarou v ruce a pankáčskými texty v ústech změní svět. Změna světa je třeba... ale začíná v každém z nás...
Počet komentářů: 4

Praha a ty ostatní starosti :)

12. dubna 2012 v 20:48 | Elplee |  My life, my diary :o)
Začneme zlehka dvěma krásnými citáty, které mě osobně naprosto dostaly :D
  • Prsa jsou důkazem, že se muži dokážou soustředit na dvě věci najednou.
  • Nikdy nevěř světlu v očích muže, to jen slunce prosvítá přes jeho dutou hlavu. Indické přísloví
A co jinak? Dneska jsem byla po osmé v práci. A dnešek byl horší než těch předchozích sedm dní dohromady. Ale až na to, že člověk celou dobu stojí to není až tak zlé (tedy krom dneška). Docela fain lidi :) tedy...někteří, však to znáte :D Ale o práci mluvit nechci, je přece spousta zajímavějších věcí.

Třeba návštěva mé drahé sestry a mého nejskvělejšího vyhuleného švagra :D Excelentní. Největší zhulenecké záchvaty smíchu. Totální konec. Navíc mám pocit, že on a můj drahý muž se hledali, až se našli...fakt... "Ty vole, to je děs... všude nějaké stánky s jídlem, na každém rohu v Brně žrádlo...jak to tady můžete přežít a nezkrachovat?!" "Hej přesně...ty mi rozumíš... vidíš?! On mi rozumí!" "Hmm... a dáme si pizzu nebo párek?" :D :D

A taky třeba velikonoční víkend... Poprvé za ty roky co jsem na světě jsem nebyla doma (maminka mi volala, že za mnou byli kluci v úplně stejném stavu jako loni :D chápu to, jsme většinou jejich poslední štace :D a prý jim bylo hrooooozně líto, že nejsem doma :D dokážu si to představit). Ale bohužel - my jsme byli na výlet v Praze...
První dojmy? ZLATÉ BRNO KURŇA :D Člověk by neřekl, že je takový kurevský problém o víkendu na hlavním nádraží sehnat celodenní lístky na mhdčko... fakt nadlidský výkon. A co víc (ano, to se může stát jenom nám :D) metro mělo výluku :D paráda.

Btw, tohle video vztahující k té výluce jste určitě viděli :D Je hezké jak borec bleskurychle zareagoval :D prý "jak chcete" :D


No nic. V Praze popravdě nebylo moc blaze, byla totiž kosa jako prase. Chvíli svítilo studené slunko, chvíli sněžilo. Ale i přesto byl výlet do zoo parádní. Nikdy mě to nepřestane bavit :) asi z toho nikdy nevyrostu :)
Po procházce zoo jsme toho už moc nestihli. Projít se po centru, dát čaj na zahřátí, a taky zajít do muzea tortury u Karlova mostu. Jsou tam teda dvě, jedno je realistické a druhé udělali nějací italové...takový zábavní park no... My byli v tom realistickém. Připomnělo mi to kladivo na čarodejnice. Pokud jste neviděli film, tak vřele doporučuju. (Tedy pro otrlé povahy... my se na to dívali ve škole v češtině a suplující učitelka to s námi odmítala dodívat :D) Jít někam na Petřín nebo na Vyšehrad bylo v tom větru a sněhu nemyslitelné... ale i tak jsem ráda, že jsme na chvíli vypadli někam pryč...


No nic... měla bych se učit na přijímačky...ale nechce se mi. Ono vstávat ve 4:25 a pak osm hodin v práci stát a makat jak šroub u pásu vám moc energie nepřidá... nevím jak to zvládnu teda... jestli se nikam nedostanu tak se asi zastřelím... :D

No ... a ještě něco vtipného nakonec, než se rozloučím: Článek z ruského ábíčka :D Ten konec je nejlepší :D

Ještě Vám musím napsat o jedné výstavě, kterou jsme tady v Brně zkoukli. Ale mám takový nutkavý pocit, že ta si zaslouží vlastní článek s velkým titulkem...tak to až jindy ;) Zatím se mějte :-P Bye

Přidat komentář

Inspirace

4. dubna 2012 v 10:47 | Elplee |  My life, my diary :o)
Na netu jsem četla rozhovor s Petrem Fialou z Mňágy. Ten člověk mě inspiruje čím dál víc. Jde i o to, že jeho písničky jsou plné míst a lidí které znám, které jsem potkávala. Tím víc, čím je člověk pryč z domu si to uvědomuje. Ani nemluvím o tom, že jsem dostala cédéčko s třiceti jejich písničkama, které nikde na koncertech nehrajou, které moc lidí nezná, a jsou prostě plné... všeho. Nejde to popsat. Maximum inspirace. I ten rozhovor
http://musicserver.cz/clanek/38601/Petr-Fiala-Davam-pozor-na-to-co-si-objednavam-2-2/#
(někde tam najdete i jeho první část). Jak popisuje krizi, kdy se vrhl do workoholismu, seděl ve zkušebně a hulil trávu. Celé dny. Jak se všechno odráží ve všem. Taky jsem se konečně dozvěděla, kdo je ten Johny Troska Junior... :) Zítřky snad budou lepší...

Začínám si uvědomovat jak moc jsme toho zkazili. Dá se žít i jinak, než že většinu dne trávíte ve fabrice jako já. Až teď mi dochází jak moc se chci vrátit do školy. A využít toho všeho. Někdo výškou jenom projde. Má titul, pár kamarádů, pár zážitků z "velkoměsta". Ale člověk může víc. Mnohem víc. Jenže tady to nikdo neví. Je tolik grantů, které může student využít na cestování a bádání, ale není nikdo kdo by mu vysvětlil jak toho dosáhnout, protože to nevědí ani ti co to zařizují. Bohužel. Nějak snad bude.


Tohle je stát, kde nemůžete opravdu nic mít, aniž byste si na to pujčili. A to nechci. Zadlužit se na 30 let, příšerná představa. Budu půl roku pracovat a pak další půl rok cestovat. A nebudu mít nic. Je to smutné, ale je to realita. A až to jednou všechno spadne, tak se z toho posereme úplně všchni. Ale já nechci - chci se pak jen usmívat, sebrat spacák a vylézt někam do kopců. Stejně jako když člověk moc neví jak dál... vždycky je kam utéct. Druhá stránka věci ovšem je, před čím utíkáte, protože ne před vším se dá utéct...

A já si jdu zalít těch několik kelímků od jogurtu, ve kterých nám klíčí tráva :D ať je taky trochu srandy... jestli ovšem něco z toho bude samice :D A taky jestli se nebudeme stěhovat, protože náš momentální balkon je ideální. Otázkou zůstává kam to zašijem až přijedou na návštěvu naši :D :D :D

Přidat komentář

A v retro hrnku je kakao...takže dobrý :)

19. března 2012 v 17:27 | Elplee |  My life, my diary :o)
Musím vám něco říct... je jaro :D
Ale ne, fakt. Je to bájo jak by řekl jedem můj kamarád :D

Byla jsem skoro 14 dní doma. Teda jako nebyla jsem jenom doma. Byla jsem taky dva dny u rodičů mého drahého, na výletě na Kohutce, taky na veterině se psem (čeká nás operace), přihlásit se na pracák, a taky na dvou pohovorech. Nic intelektuálního, prostě práce ve výrobě, ale i tam už od člověka chcou praxi, prostě všechno špatně. A tak jsem se v pondělí sbalila a jela zpátky do Brna, starat se o mého muže po odstraňování znamínek. No jako upřímně, i já bych mu to zašila líp, a to ani nemluvím o tom, jak mu blbě píchli injekci, takže nemohl hýbat rukou...prostě Vsetín no...

A byla jsem na pohovoru v Brně na místo písařky na krajské státní zastupitelství (kde mě samozřejmě nevzali protože při testu psaní se mi sekl počítač a začal na mě pípat a já z toho byla tak vykolejená, že jsem se úplně ztratila v opisu, takže i ty státnice ze psaní mi nakonec byly k hovnu :D) A tak jsem aspoň na spravení nálady byla večer pozvána do kina :) To je takové to klasické randící místo, a my šli spolu poprvé :D po víc jak roce :D
A od té doby na to fakt seru. Rozeslala jsem další milion životopisů a většinou ani nejsou schopní odpovědět. A poslední tři dny jsem se na to vysrala úplně, protože venku bylo tak krásně, že jsem si nehodlala kazit náladu :)

A tak jsme se jenom toulali Brnem i mimo Brno. Lezli po kopcích, nezdravě jedli, hledali koně a neexistující hospodu. A bylo nám parádně. Courali jsme se po cyklostezce a zavazeli tam, nacpali se v Ikei malinama se šlehačkou a tím nejlepším dortem :)


A tak je mi celkem fain. Taková sluneční euforie asi. A mám novou knížku, a novej retro hrnek a nový plakáty na zdech a tak.... :) A hraje mi mňága a v novým hrnku je kakao :)


Měla bych se radši učit, ale nějak to nejde. Představa dalších TSPček, stejně jako loni... nic moc řeknu vám :D Ale zatím mi to přijde jako banalita... jenže jestli se nikam nedostanu tak fakt nevím...

Mějte se lentilkově, já si jdu na balkon povídat s holubem :D :)
Počet komentářů: 5

Koukněte se z okna a držte mi kopejtka :)

11. března 2012 v 20:44 | Elplee |  My life, my diary :o)
Koukněte se z okna.
Vydíte mě tam?
Ne?
Já sebe taky ne? :D :D

Ne pardon, to byl jeden blbý vtip, který jsem kdysi zkoušela na našeho profesora :D Nevím proč jsem si na to vzpomněla :D Jsem prostě ožralá jak doga :D no jo...rodinné oslavy, největší zlo...


Ach jo... chtěla bych být někdo jiný. Vždycky jsem byla trochu mimo. Seděla jsem v koutě a četla knížky o hinduismu, občas něco řekla a rozesmála všechny kolem. Byla jsem takový ten článek, který byl každému dobrý ve škole, trochu takový mimoň jako ten dredař z Gymplu ("na podzim se musí sklidit zelený list" a "ten most se roztáhl o 17 metrů?".. znáte ne? :D). Debaty o drogách, chlastu, humoru, jsoucnu, slunci a čokoládě :D Profesoři mě nesnášeli kvůli lenosti a příšerným výsledkům, ale milovali pro chuť debatovat o blbostech nazývaných velmi nadneseně "filosofie". Můj problém je ten, že jakmile lidi opustili školní budovu, každý měl to svoje. Svoji partu, své kamarády v bydlišti, a tak. Já nic takového nikdy moc neměla. Aspoň po Tomášovi už ne. A tak jsem se při čekání na bus procházela kolem řeky a četla knížky na lavičkách. Takový pokus o alternativní intelektuálku....

A tak je teď tak nějak všechno na piču. Tak uvidíme jak to bude dál. Já jsem svou hranici už přešla... Ale možná už příliš dlouho čekám odezvu i z té druhé strany...
A možná ta odezva už proběhla. Nevyslechnuté náznaky, neviděná znamení... Asi jsem tupá nebo co...

Kdybych měla z čeho, tak si ubalím špeka a jdu spát. Bohužel výpěstky už jsou v čudu. A tak jdu stejně spát, než se pobleju...

Btw: zítra a pozítří mám další pohovory, tak mi držte kopejtka....
Počet komentářů: 2

Vize o smrti a čistý adrenalin

9. března 2012 v 11:09 | Elplee |  My life, my diary :o)
Nejlepší remix co jsem slyšela. Moc jsem jich neslyšela :D protože je nemám ráda :D ale tohle je Bob Marley, a je to dokonalé. O tom videu ani nemluvě... Prostě...ty výhledy na ty hory, to lítání těsně nad skalníma stěnama, kdy vás dělí centimetry od rozflákané hlavy atd... Kdysi jsem viděla film, ve kterém si parta doktorů hrála se smrtí, záměrně se zabíjeli a pak probouzeli k životu, aby viděli co je po smrti. Byly tam záběry nejvyšších vrcholků hor. Připomíná mi to tohle video. To je moje vize o smrti. Čistý adrenalin...


Potřebuju někam vypadnout. Neříkám, že potřebuju zrovna skákat ze skály, ale ten pocit musí být úžasný. Stačilo by mi vylézt na ty vrcholky. A pořádně zařvat. Svoboda... to je to co mi fakt chybí. Jsem jedna z milionu. Nic jsem nedokázala. Jsem obětí systému, otrok peněz a společnosti. Začínám vážně uvažovat o rozšíření mých stávajících stopovacích zážitků. Je jich dost, ale co do dálky končí na sousedním slovensku. Ale proč to trochu nezměnit? Marťasovy zkušenosti ze Španělska, kde mu policajti zaplatili cestu napříč zemí až na jih nejsou k zahození. A odtud už jen krok do Afriky. A co takhle jiný směr? Indie? Lidi jsou tam jiní... To tady je něco špatně, ne tam...

Ale to je dálná budoucnost, protože s tím, jak mě nikde nechcou zaměstnat, si nevydělám ani na očkování proti žloutence... hawk.
Počet komentářů: 6

Je to život...

27. února 2012 v 17:23 | Elplee |  My life, my diary :o)

Připadám si zakletá. Byla jsem zaměstnaná - přesně tři dny. Paráda. Nedostatečný zdravotní stav... fakt super... Nemám na nájem, na jídlo, na nic. Nemůžu najít práci. Neumím jazyky, nemám žádnou praxi. Všude se mnou jednají jak s kusem hadru. Je to na zblití. Je to život.... Je to v piči...

Jdu domů, na vedlejším balkoně stojí kluk a kouří. Než najdu klíče, vyberu schránku, dočkám se výtahu, vyjedu do 6tého patra a vyzuju glady... slyším ze spoda sanitku.
Skočil. Pak už se jen zvětšuje do noci zářící kruh svíček na místě kam dopadl...

Život je hrozně křehká věc.
Počet komentářů: 1

Rozhovory o pauzách a světoborných místech :D

11. února 2012 v 1:51 | Elplee |  My life, my diary :o)
Měla jsem fain rozhovor s jednou slečnou, kterou jsem neviděla...ani nepamatuju. Dřív jsme byly docela dost dobré kamarádky, víme toho o sobě hodně...víte jak to chodí. Uprostřed rozhovoru, po tom, co na otázku jak jim to klape s chlapem, odpověděla že okej, najednou položila otázku: "co si myslíš o tom, když si dva dají pauzu?" "Pauzu? Nesnáším to. Ses posrala ne? Jde jenom o to, že ty budeš přemýšlet o tom co se posralo a jak by se to dalo spravit, zatímco on se ožere jak hovado a s někým se vyspí, protože spolu přeci momentálně nejste...Nebo to taky může být naopak - vždycky je v tom vztahu jeden, kterému na tom záleží víc... Ne..fakt by mě zajímalo, co si o tom třeba myslíte vy?

Noc pokročila, z lahví vína ubylo na obou stranách skypové kamery... Začaly sme se smát. Probíraly se samé slušné věci samozřejmě :D A došlo na velice vtipnou část hovoru o místěch, na kterých jsme měly sex :D U některých vzpomínek na trapné situace jsme se válely smíchy pod stolem :D Ale je zajímavé to tak sesumírovat a zavzpomínat :D Kdyby to někoho zajímalo tak pokračování (raději) pod čarou :D :D
Celý článek | Počet komentářů: 6

Nikdo není dokonalý, ale...

9. února 2012 v 0:09 | Elplee |  My life, my diary :o)
Člověk někdy potřebuje trochu odstup, aby měl možnost si "uklidit" myšlenky, popřemýšlet.

Teď ten odstup mám. Jsem už týden a půl sama v prázdném bytě. Nemám kam jít, prakticky tady nikoho neznám, a tak sedím doma a hledám práci. A po nocích místo spánku visím očima na monitoru a dívám se na fotky. A vzpomínám. Je na co...

A při tom všem koukání, vzpomínání a čtení starých článků na blogu se sama sebe znova po roce ptám - Neudělala jsem chybu, když jsem tehdy dva a půl roku společného života s letadlem "vyhodila oknem"? Po roce plném přesvědčování sama sebe, po roce plném změn, a po roce nového vztahu říkám ROZHODNĚ NE!!!


Sedím tady a šíleně se mi stýská. Vidím ty neskutečné rozdíly mezi těmahle dvěma chlapama. Myslím, že líp to tehdy dopadnout nemohlo - tedy, aspoň pro mě ne... Docela mě osvobozuje ten pocit, že nic neplánujem, že budoucnost je čistý nepopsaný list. Nikdo mi ho nelinkuje dětma a kysnutím v plísní prolezlém bytě, protože se mu nechce šetřit na chlastu. Mám vedle sebe chlapa, který umí vést smysluplné rozhovory, který mě nenechá jít samotnou v noci na vlak, který si mě vyzvedne kdykoli se vracím domů do Brna, který mi uvaří večeři když jsem celý den v práci, který mi píše, že mu chybím, který umí čas naplnit jinak než sezením u piva. Chlapa, který mi koupí pepřák a ocelový obušek od kriminální policie, protože tady občas není a já se občas vracím z práce v noci sama. Chlapa, který se snaží problémy řešit a ne schovávat pod postel, který se mě nesnaží zesměšnit protože neumím něco co umí on, který mi neodpoví ironickým frknutím když se ho zeptám na něco z jeho minulosti. Chlapa, který se nemá potřebu ožrat a oblbovat každou babu v dohledu. Chlapa který je upřímný a (což strašně oceňuju) věc kterou řekne že udělá, tak udělá. Nejsou to plané kecy typu "pojedeme o prázdninách tam a tam", "přestanu dělat to a to", "budu šetřit na to a to", "koupím lístky na to a to"... ......je to o tom, že o tom planě nemluví půl roku i když to nakonec neudělá - prostě jde a žádné kecy - prostě činy.


Nikdo není dokonalý, ale troufám si říct, že pro mou maličkost je ideální. Možná to je tím, že s určitými životními zkušenostmi požadavky a nároky klesají :D

A tak tady sedím a čekám na sobotu jako na vysvobození... protože v sobotu se mi ON konečně vrátí... Když toho člověka máte vedle sebe půl roku den co den, jste zvyklí se vedle něj probozet, usínat, obědvat v menze, scházet se po škole na kafe, dívat se na filmy zatímco on se "učí" (sedí u stolu s papírama v ruce a neustále se na vás dívá :D), dotýkat se ho kdykoli kolem něj v tom bytě projdete... prostě to tady bez něj není ono. Ano, došlo to tak deleko, že byl i sex přes skype :D :D :D doufám, že tyhle hovory nikdo nenahrává :D


A tak to snad nějak zdárně doklepem do té soboty, než jim přestaví byt, aby se konečně mohl vrátit. Protože ho tady potřebuju...


BTW: jenom taková poznámka pod čarou - kamarádka mě přinutila se podívat na třetí díl stmívání. Opravdu, ale OPRAVDU nechápu, jak můžou natočit tři díly filmu a furt tam není sex! :D jak to kurva dělají? To se fakt může stát jenom v americe :D
Přidat komentář

Kam dál